Český svaz chovatelů Horní Bříza

Jarní návštěva u přítele Romana Langa v Číhané na severu Plzeňska

Vážení čtenáři a podporovatelé chovatelství, v dnešním článku bychom se s vámi chtěli podělit o příjemný zážitek z návštěvy, která proběhla letos na jaře 2023 u zkušeného chovatele, hospodáře a dobrého přítele Romana Langa. Rodina Langových bydlí a hospodaří v obci Číhaná na severu Plzeňska situované přibližně 2km severozápadně od obce Úněšov, tato malá vesnička má přibližně 100 stálých obyvatel a může se pochlubit několika pamětihodnostmi jako jsou barokní kostel sv. Václava z roku 1717, barokní patrová fara z první pol. 18 St., nebo Empírový a hrázděný dům.

Přítel Ing. Roman Lang je členem základní organizace chovatelů v Horní Bříze, působí jako statutární orgán organizace v odbornosti králíci a je členem kontrolní komise Oblastní organizace. Kromě odborných zkušeností v oblasti chovatelství vyniká svojí výmluvností a přátelským přístupem.

Romana Langa jsme navštívili ve večerních hodinách, kdy právě probíhala každodenní rutina krmení všude přítomného hospodářského zvířectva. Byli jsme přivítáni přátelským pozdravem s úsměvem na rtech, kdy Roman právě dřímal ve svých rukou nádoby s krmením pro svoje chovance. Roman nás provedl zahradou nad jejíž částí se rozprostírala koruna právě rozkvetlého posla jara, mohutné třešně.

Nejprve jsme navštívili zadní části zahrady, kde nás přivítala rodina bílých hus se svými housaty, bylo potřeba od nich udržovat dostatečnou vzdálenost, protože svědomití rodiče, doprovázející svá jarní mláďata, výstražně syčeli, čímž mám dávali jasně najevo, že se nacházíme v jejich zóně a že nás ke svým čerstvě vylíhnutým ratolestem nepustí.

Na této části zahrady nám Roman ukázal svojí zrenovovanou starší králíkárnu, ve které odchovává dnes již velmi málo zastoupené zbarvení plemene Českého strakáče černo-žlutého. Chov těchto strakáčů si Roman pořídil spíše pro vlastní potěchu, než pro výstavní účely. Jak sám popsal, sestavit výstavní kolekci bez odchylek od stanoveného standardu je totiž velmi obtížně. V každém vrhu českého strakáče se totiž objevují standartně zbarvení strakatí králíci, celobarevní (tzv. kominíci) a také mláďata s vrozenou latentní poruchou postihující slepé střevo s následným úhynem jedinců tzv. mlynáři, kteří se vyznačují významnou redukcí kresebných znaků zejména v oblasti boků a motýlku. Krom uvedené je i velmi těžké mezi strakatými jedinci dohledat kusy se standardem definovanou kresbou.

Dále jsme se přesunuli ke kotcům Romanovi chlouby  a hlavní oblasti jeho zájmu, kterou jsou králíci plemene Český Luštič. Jedná se mimo jiné i o jedno z plemen, které je zařazeno do genetických rezerv drobných hospodářských zvířat, která jsou dědictvím národní kultury a chovatelství. Český Luštič se řadí mezi národní plemena s jedním s nejmenších zastoupení. Jeho chov je tedy velmi náročný a to zejména z důvodu, že je chovatelská základna velmi úzká a je soustředěna zejména na území České republiky. V zahraničí sice byla vyšlechtěna plemena podobná, neodpovídají však svých standardem našemu Českému Luštiči, který je v tomto ohledu jedinečný. Zajímavostí tohoto plemene je, že plemeno přebírá zbarvení svého připařovaného protějšku vycházející z jeho genetického základu. Lze ho tedy použít pro praktické ověřování základního genotypu pro zbarvení u jiných plemen (resp. jejich čistokrevného původu).

Od rozsáhlého komplexu králíkáren nás vedla cesta dál k drůbeži, která se pásla čerstvou, jarní, zelenkavou travou na rozlehlé ploše parcely. Roman nám popsal jak jednotlivé druhy drůbeže využívají určité zóny a zákoutí zahrady, které jsou vzájemně od sebe odděleny prostupnými částmi oplocení, nízkými zídkami i drobnými remízky křovin, které drůbež využívá zejména v letním období jako úkryt a zázemí pro svůj odpočinek. Mohli jsme nahlédnout i do zákoutí zázemí malých kuřic, které si Roman odchovává sám ve vlastní líhni.

Chov drůbeže je v Číhané opravdu v širokém zastoupení. Jsou tu k vidění druhy klasických i zdrobnělých slepic, perliček a hus. Co se týče hus, viděli jsme na pastvě husy Landeské, husy německé nosné, husy strakaté a i např. indické běžce.  Roman nám popsal, že na chovu této vodní drůbeže je nejobtížnější stále udržování čistoty vodních ploch, které jsou v ploše zahrady tvořeny uměle a to pomocí nádob různých tvarů a velikostí. Nádoby jsou rozmístěny tak, aby svojí polohou co nejvíce vyhovovali volně se pohybující drůbeži. Bylo hezké sledovat, jak má Roman k jednotlivým zástupcům různých druhů drůbeže svůj osobitý vztah a přistupuje k nim s řádnou péčí.

Z ploch určených pro drůbež jsme následně upřeli svoje zraky k voliérám, které jsou určeny pro holuby, ale také exotické okrasné a zpěvavé druhy ptactva. Jedná se o další oblast chovatelství, ke které bylo v Číhané přistoupeno ne snad za účelem prezentace na výstavách, ale zejména s cílem chovatelského uspokojení a každodenní potěchy. Jednotlivé druhy si můžete prohlédnout na přiložených fotografiích.

Na závěr prohlídky, této pestré palety jarního rozpuku, kterou Roman sám s úsměvem nazval malou zoologickou zahradou, jsme se jeli podívat na nedaleké obhospodařované plochy luk. Na okraji luk stála stará cihelná stodola s malou oplocenou částí vyhrazenou pro pohyb a krmení hospodářského zvířectva, využívanou zejména pro zimní období. Když jsme odvrátili pohled směrem k lesu, viděli jsme rozlehlé jarně probarvené plochy luk, na kterých probíhala pastva stáda ovcí a koz. Roman a jeho otec, který právě hlídal pasoucí se stádo za asistence svého psího kamaráda border kolie, považují tento chov za svoji chloubu, o kterou projevují zájem chovatelé nejen ze západních Čech.

Velice děkujeme příteli Langovi za vřelé přijetí a příjemně strávený čas v probouzející se jarní krajině, obklopeni rozmanitou škálou hospodářských zvířat a přejeme jemu i celé rodině jen radost ze stále prosperujícího chovu.