Český svaz chovatelů Horní Bříza

Husa landeská, neboli francouzská husa z kraje Landis.

Naše organizace ZO-ČSCH Horní Bříza se může pochlubit chovem této zajímavé husy z francouzským původem, která vyniká svojí zmasilostí a užitkovostí z pohledu pravidelné snůšky objemného množství vajec. Tomuto zajímavému plemeni hus se v naší organizaci věnuje zkušený chovatel nejen v oblasti drůbeže přítel Roman Lang.

Husa landeská je velmi dlouhověkým plemenem, a proto není výjimkou, že se v malochovech vyskytují i chovné husy ve stáří 10.let, které jsou schopné zajistit dostatečnou snášku. Husy je možné v chovu nechat až 15 let. Důležitým hlediskem pro zachování hus k dalšímu chovu je dostatečná snůška vajec. Husa pohlavně dospívá ve věku 9.měsíců, snůška v prvním roce (310-320 den života) se pohybuje kolem 20-25 vajec, v dalším roce narůstá počet vajec na 30-35ks, největší rozmnožovací schopnost husy nastává mezi 3. až 6. rokem věku, kdy je husa schopna snést 50-60ks vajec, některé prameny u výborných chovných jedinců uvádějí snůšku v jednom roce v počtu až 70ks vajec. Snůška začíná koncem února a obvykle končí na přelomu června a července. U housera nastává běžná pohlavní aktivita ve stáří dvou let. Největší pohlavní aktivitu má houser mezi druhým až čtvrtým rokem života, proto se obecně nedoporučuje zachovávat housera v chovu déle než na dobu pěti let. Starší houseři už nejsou efektivní z hlediska oplodnění vajec a zbytečně zůstává velký počet vajec jalových, což není žádoucí. Naopak jsou-li v chovu drženi houseři na vrcholu pohlavní aktivity, pohybuje se procentuální úspěšnost oplozených a neoplozených vajec v poměru 90/10. Husa landeská je velmi prošlechtěným plemenem, a proto jsou u ní značným způsobem potlačené pudy péče o hnízdo, resp. sezení na vejcích. Z toho důvodu se v mnoha chovech uplatňuje použití elektrické líhně. Někteří chovatelé preferují ponechání omezeného množství vajec v řádu cca 10-15ks vajec tzv. pod husou a zbytek vajec umísťují do umělé líhně. Tímto způsobem se podpoří přirozené pudy hus a je zajištěno dostatečné množství vylíhnutých housat pro použití do dalšího chovu nebo na výkrm. Nevýhodou umělé líhně je nutnost naučit housata v prvních dnech života přijímat potravu, což je časově náročnou disciplínou, která obnáší opakované a velmi časté (cca á 2hodiny) opakované předkládání čisté nezávadné potravy na rovný povrch, ze kterého se housata postupně učí samovolně přijímat potravu. Následuje důkladné odstranění všech znečištěných zbytků. Nutností je i stálý přístup k neznečištěné čerstvé vodě. V prvních týdnech krmíme výhradně speciální směsí pro housata – kachňata. Ve čtvrtém týdnu je možné pomalu přidávat jádrová krmiva v kombinaci se sójou a sušenými či čerstvými kopřivami. Přibližně v desátém týdnu života je možné housata vypustit do hejna na pastvu. U husy landeské se zpravidla provádí chov v chovném kmeni v poměru houser a husy 1/3 (ve velkochovech i 1/5). Jsou však chovatelé, kteří preferují chov v páru a to zejména u zvířat určených pro výstavní účely, kdy je žádoucí znalost o konkrétním původu housat jak ze strany housera, tak ze strany husy. Druhým argumentem pro preferovaný chov v chovném páru je to, že houseři husy landeské inklinují k monogamnímu soužití s husou, což mnohdy u vícečetných kmenů vede k velkému množství neoplozených vajec. Užitkovost husy landeské je pro chovatele velmi zajímavá a není tedy divu, že se v současné době toto plemeno těší velké oblibě. Kromě početné snůšky vajec, je významným užitkovým faktorem i jejich schopnost dorůstat značné zmasilosti. U hus se váha dospělého jedince pohybuje mezi 5,5 – 6,3 kg u houserů 6,5 – 7,3 kg. Hmotnost vajec se pohybuje mezi 120 – 170g /ks. Dalším důležitým faktorem užitkovosti husy landeské je nenáročnost na ustájení a velmi dobrá snášenlivost nízkých teplot. Bude-li mít husa závětří kam se může schovat před nepřízní počasí, dokáže ve venkovním prostředí odolávat i teplotám -20°C mrazu. Naopak co bude tato husa v chovu vždy vyžadovat je dostatečná plocha pastvy v kombinace s dostatečnou dotací jadrných krmiv pro dostatečný růst a zmasilost, rovněž tak stálí přístup ke zdroji nezávadné vody. Vzhledem k tomu, že je husa vodní drůbeží je nutné ji dopřát vodní plochu pro pravidelnou koupel. Ne však každý chovatel hus má možnost nabídnout svým chovancům přirozenou vodní plochu. Tu však můžete nahradit plastovou či kovovou vaničkou s dostatečným množstvím vody, kterou je nutné stabilně udržovat v čistém stavu. Husy se vám za to odmění svojí životaschopností a prosperitou v chovu.